Letecké modely
Orion v3
Potom, co jsem razantněji omotoroval svého Varianta II (Axi 2814/12), jsem začal pokukovat po nějakém menším, průbojnějším, ale stále dobře plachtícím modelu. Reichard své modely zdražil, ale stejně jsem tam nenašel nic, co by se mi líbilo, takže nakonec nezbylo, než se poohlížet po levnějších řešeních, z nichž se nakonec realizovala koupě modelu Orion v3 prostřednictvím firmy Kostkamodelcentrum. Model dodává forma Lindinger, která si jej nechává vyrábět v Číně. Nese značku Planet Hobby, ale to je de facto značka firmy Lindinger, která pod ní v poslední době prodává například i motory ASP. Na model byly poměrně příznivé ohlasy z různých zemí, samozřejmě s tím, že to není superhotliner, ale něco, co se mu blíží. Model pravděpodobně vychází z českého elektrovětroně Ion.
Pokud jde o zpracování, tak to je velmi kvalitní vč. laminátového trupu. Křídla a výškovka jsou postaveny technologií polystyrenové jádro + balsový potah. Proti starším recenzovaným Orionům, byl můj trup velmi bytelně postaven a dimenzován.
Motor
Nejprve jsem řešil motorizaci, neboť trup je ve špici úzký (38 mm), takže jsem se poohlížel po různých inrunnerech. Na pohon jsem chtěl využít 3s Lipoly. V úvahu připadaly Mega AC 20/30/3 (doporučená v návodu), Phasor 30-3 nebo HET Typhoon 600-25, případně kapotované outrunnery MVVS 3,5 1200 nebo ROTON 400w. Když jsem si je při různých vrtulích modeloval v Drivecalcu a proti nim postavil Axi 2820/10, začalo mi to být jasné. Inrunnery při vyšším příkonu docela topí a jejich účinnost jde rychle dolů (při 4s lipoly by to bylo lepší) a docela topily i MVVS a ROTON - přece jen mají z důvodu kapotáže stator o menším průměru (26 mm). Uvedený Axi motor si i při vyšších příkonech ponechává velmi slušnou účinnost a také s ním bylo při použití 3s lipoly možné dosáhnout nejvyššího výkonu při odběru do 50A, konkrétně při použití vrtule Aeronaut 11x7 (kterou jsem měl doma nevyužitou) to je přes 400W výkonu při 11,1V (svěží baterie při plném zatížení) a velmi slušný tah při větší rychlosti:
Při částečně vybité baterii (10,1V při plném zatížení) se ukazují jak výkon, tak i tah ještě dostatečné:
Regulátor
V modelu jsou tři serva: 2x křidélka a výškovka, tzn. že bylo možné zvažovat regulátory se spínaným BEC od 3A, které by zvládaly proudy nad 50A. Roli hrály i peníze, takže nakonec padla volba na regulátor Turnigy Trust 55A s SBEC 3A. K regulátoru jsem pořídil programovací kartu a nastavil brzdu na jemný rozjezd/start. Když jsem si pohrával se zapínáním a vypínáním brzdy vysílačem, zjistil jsem, že společně s tím si rozhodím i soft start. Regulátor je bytelný s rozměrným chladičem, který je však zakryt smršťovací folií.
Serva
Rozhodl jsem se pro digitální serva s kovovými převody, pro výškovku to bylo Turnigy MG 90S (13,4g) a pro křidélka 2x Hextronik D-MG16 (18,8g).Pohonná baterie
Chtěl jsem větší kapacitu, než mají klasické tříčlánky 2200 mAh, takže z důvodu rozměrů jsem nakonec vybral Zippy Compact 3700 mAh. Baterie má 25 C, okamžitě až do 35 C. Z praxe ale vím, že to pak bývá různé, ale každopádně bych byl rád, kdyby při plném nabití nešla níž než na 11,1 V.
Sestavení
Aby se mi do špice trupu vešel bezpečně motor Axi 2820/10, podložil jsem jej na čele kruhovou podložkou z překližky 6 mm.
Tím se vytvoří v rozšiřujícím se trupu místo pro vodiče (tuto fintu jsem už kdysi použil na modelu Mistral). Motory Axi 282x/xx mají dost dlouhý hřídel (na rozdíl od motorů Axi 22xx/xx, které ho mají pro změnu až nesmyslně krátký), takže není problém na něj upevnit kleštinu, i když se tím značně zesílí motorová přepážka (v modelu Orion v3 je již zalepena výrobcem a je sama o sobě již dost silná a její otvory neumožňují uchytit motory Axi 282x/xx za všechny čtyři šrouby - stejně by dopadly i červené Turnigy 36xx, ale ty by z důvodu místa ve špici byly ještě více problematičtějším pohonem). Vše nakonec dopadlo dobře, takže o vodiče Axi nemusím mít strach.
Ostatní instalace proběhly bez problémů, jen plastová bižuterie musela být trochu upravena, zejména ovládací páky křidélek měly příliš dlouhé trny, které by vylezly na druhé straně křidélka ven. Když jsem začal posunovat pohonnou baterii, abych vyvážil model alespoň na 65 mm těžiště od náběžné hrany křídla, pochopil jsem, že doporučení používat těžké inrunnery má něco do sebe. Přesto, že mám poměrně velkou baterii, tak jsem musel ještě doplnit 30 g olova, abych se jakžtakž dostal s těžištěm tam, kam je třeba. Uvidím při létání, nakolik ho budu moci posunout ještě víc dozadu. Kdybych to tušil, pořídil bych asi Axi 2826/8, který je právě o ten nedostatek hmotnosti těžší.
Celková hmotnost takto vybaveného modelu mi vyšla na cca. 1330 g, což je na dvoumetrovku (konkrétně 1986 mm) docela dost, ale létal jsem už i s těžší. Později (viz dole) jsem olověnou zátěž odstranil, takže letová hmotnost nyní je 1300 g. Profil křídla není nikde uveden, tipoval bych to na MH 30 nebo nějakou jeho modifikaci (ale kdoví:)).
Zálet
Pro zalétání jsem si vybral klidné chladné a mlhavé počasí dne 15. 11. 2012. Byly jen 2o C, žádný vítr.
Model jsem hodil do vzduchu asi tak na půl plynu. Šel způsobně nahoru. Asi v 50 metrech nad zemí jsem vypnul motor: model byl těžký na hlavu, takže jsem trimem natáhl výškovku a už jen létal. Ještě zbyvalo mírně vytrimovat křidélka, aby letěl rovně. Létal jsem takhle asi 30 minut, pak jsem se rozhodl přistát a odstranit oněch 30 g olova. Když jsem vzal model do ruky, zdál se mi hodně lehký na předek, neboť už s oněmi 30 g olova bylo těžiště v doporučované zadní poloze, tj. asi 65 mm od náběžné hrany křídla. Nicméně jsem znovu vystartoval, zpočátku jsem létal trochu nejistě, ale pak jsem si zvykl, bylo to tak lepší, při rozjetí dolů model jen pomalu vyplavával nahoru; s 30 g olova předtím však prakticky ihned, to znamená, že byl těžký na předek; ještě jsem asi dvakrát přistál, abych seřídil potlačení výškovky při motorovém letu. Nakonec jsem byl jakžtakž spokojen, takže prozatím se mé závěry a hodnocení týkají létání v klidném ovzduší.
Kluz modelu je vynikající. Velice příjemně mě překvapil. Model nad zemí plave a je schopen ve výšce jednoho nebo jedenapůl metru přeletět celé letiště, takže jsem přistával s křidélky nahoře, což model urychluje, nicméně si dá hodně líbit a lze jej poměrně dost před přistáním natáhnout. I tato vlastnost mě velmi příjemně překvapila. Pokud jde o motorový let, přestože byla zima, motor razantně táhne, chceme-li, tak kolmo vzhůru; samozřejmě k dosažení slušné výšky stačí pár vteřin. Regulátor mám nastavený na pomalý rozběh, možná změním nastavení na tvrdší variantu. Další možností je zkusit vrtulové listy Aeronaut 10x8. Nakonec jsem nalétal něco přes hodinu, doma jsem do baterie dobil cca. 2000 mAh, takže lze jen tušit, že Orion v3 bude strojem pro velmi dlouhé lety.
Jak je vidět na obrázcích nahoře, křídla jsou spojena uhlíkovou spojkou a ještě jištěna kolíčkem v zadní části (ve stavebnici je bukový, já jsem dál uhlíkový, ale není to nutné). Vzhledem k tomu, že vyvážení jsem dosáhl posunutím poměrně vysokokapacitní baterie hodně dopředu, je pod křídlem skoro prázdno. Přijímač Optima 6 je samozřejmě napájen přímo z pohonné baterie.
Zatím tedy jsem s modelem velice spokojený, létá velmi velmi dobře.
Létání
S modelem jsem vyrazil 17. listopadu 2012 odpoledne: bylo ještě trochu mlhavo a slabší vítr. Regulátor jsem nastavil na tvrdý rozběh a modelu to zjevně prospělo k razantnější reakci na přidání plynu, i když na křivce plynu jsem ponechal nastavený pomalejší střed. Při prudším přidání na maximum totiž Turnigy TRUST regulátor při nastavení na měkčí rozběh si sám provedl svůj měkký rozběh, velmi krásný, měkký, ale také pomalý.Létal jsem již s přehledem bez dodatečné olověné zátěže a ke své velké spokojenosti, jen mi vadila poměrně tupá reakce na zatáčení, zvláště na jednu stranu, až jsem se lekl, že mi odešlo servo na jedné polovině křídla. Přistál jsem a nastavil větší EPA na obě strany a především prohloubil výchylky křidélek směrem dolů a hned to bylo lepší, takže jsem si zkusil i výkrut ve stoupavém kolmém motorovém letu a trochu víc prohnal model při svištivém prudším klesání. Větší výchylky samozřejmě vyžadují i citlivější řízení; to mi ale vyhovuje. Nakonec jsem s jedním mezipřistáním kvůli seřízení výchylek na křidélkách nalétal přes 70 minut při celkem asi dvouminutovém motorovém času. Doma jsem do baterie dobil 1700 mAh, takže potenciál by ještě byl na mnohem delší létání (baterie má deklarovanou kapacitu 3700 mAh a kromě toho jsem též trochu experimentoval, tj. nelétal vyloženě na čas). Ještě jsem se asi při čtvrtém stoupání odvážil rychle podívat na displej vysílače, abych zjistil, jaký je pokles napětí při plném výkonu motoru. Zjištěná hodnota byla 10,8 V z klidové hodnoty 11,8 V; startoval jsem při napětí 12,4 V, takže myslím, že alespoň pro první stoupání jsem mohl být na 11,1 V; tedy papírově podle Drivecalcu na oněch cca. 400 W výkonu. Přestože jsem se Zippy Compact baterie zpočátku bál - je přece jen subtilnější než klasické Zippy nebo Turnigy - v praxi to zatím nevypadá špatně.
Pozměněný setup
Přece jen jsem se nakonec odhodlal dát větší vrtulové listy, tj. o větším stoupání: místo 11x7 jsem instaloval vrtuli 11x8. Všechno létá, jak má... zatím nevím, nakolik je to lepší: přírůstek je kolem 30 W výkonu při rychlostí vyšší o cca 11 km/h. Rozhodně tento setup také tahá velmi dobře.
... a při nižším napětí 10,1V:
Létání v r. 2015
Nakonec jsem se vrátil k vrtuli 11x7, myslím, že je šetrnější k bateriím. V roce 2015 jsem uskutečnil s Orionem v3 řadu letů, některé docela dlouhé: v únoru 1 hod. 32 minut a v červnu 2 hod. 20 minut. Oba lety na letišti Modelklubu Lipence, tedy termické bez svahového proudění. Létám stále s původní baterií.