Letecké modely
Neděle 13. listopadu se čtyřtakty ASP
Od rána byla hustá mlha a mrzlo -2oC. Přesto jsem se rozhodl jít na letiště. Tam byl jen Břeťa a vzhledem k husté mlze jsme nedohlédli ani na konec naší přistávací dráhy. Mlha se postupně zvedala, a tak jsem nastartoval malý čtyřtakt ASP FS30 AR v polomaketě Fokker E. III a začal jsem mlhu rozhánět, ale dále než na 30-40 metrů od sebe jsem se neodvážil.
Nakonec z toho byl docela hezký den s mírně zamlženým horizontem... sluníčko ale svítilo, takže se okolí ohřálo asi na 6oC.
Vzápětí šel do vzduchu i Břeťa se svým SlowPokem, osazeným čtyřtaktem ASP FS80 AR (13 cm3).
Kvůli většímu efektu létá Břeťa s barevnou stuhou.
Navzdory chladnému počasí šly oba motory velmi dobře. Za sebe mohu říci, že mě prozatím ASP FS30 AR o objemu 5 ccm příjemně překvapuje. Fokkeru E. III stačí k pohodovému létání asi 1/4 plynu, takže v zásobě je značný tah jak pro kritičtější situace, tak i třeba na přemety, které umí Fokker už asi na 2/3 plynu z místa. Na plný plyn pak létá dost rychle a razantně, nicméně dá se udržet ve vzduchu takřka na volnoběh, aniž by hrozilo přepadnutí po křídle. Svědčí to jak o delším trupu a hlavně o pozitivních vlastnostech profilu křídla.
Asi před měsícem jsem také u Fokkera předělal podvozek, a to tak, že jsem posunul kola více dopředu. To velmi pomohlo, takže problémem už není pojíždění ani přistávání; předtím měl model tendenci se převracet při přistání přes předek. Pro vzlet je i nadále vhodnější kratší tráva.
Obráceně (invertně) montovaný motor velmi dobře startuje, což se potvrzuje i u Saito 40a na modelu Sopwith Pup. Rovněž nemá tendenci se zahlcovat při nižších otáčkách. Zjevně se také lépe chladí než například Saito 45S na mém Nieuportu 17, který je po kruhovým krytem motoru nastojato. ASP má však jiný zvuk než Saito a také nemá v klidovém stavu tak velkou kompresi.
