• Domů
• Motorové modely
• Polomakety
• Elektrovětroně
• Větroně
• Odkazy

Sopwithe jsem začal stavět pomaloučku již před více než dvěmi lety; mezitím se realizovala řada dalších plánů, nicméně model byl dohotoven a 25. července 2011 úspěšně zalétán.

 

Jak je zřejmé, model není velký, jde v podstatě o polomaketu postavenou na základě plánu RC Revue č. 111 od pana Zdeňka Rašky, takže model má rozpětí 1342 mm. Nicméně konstrukci jsem si upravil, neboť původní model byl navržen na elektropohon, kdežto já se rozhodl použít čtyřtaktní motor Saito FA 40a o objemu 6,61 ccm. Rovněž jsem svým zvyklostem přizpůsobil i konstrukci všech nosných ploch, především pak křídel. Model je tak bytelnější, než byla původní elektroverze. Rovněž řada detailů byla pořešena jinak než na plánku, profil křídla byl nicméně zachován. Letová hmotnost modelu je cca. 2200 g.



Model je potažen Solartexem: zelená barva je přímo totožná s barvou užívanou britským letectvem za I. světové války, Solartex je použit i na hnědou část potahu za místem pilota a na stříbrnou část trupu. Solartexem jsou potaženy i vzpěry křídel a baldachýnové vzpěry. Marking je vyřezán z folií Solarfilm resp. Oracover (červená), nápis na směrovce je vytištěn na laserové tiskárně na průhlednou samolepicí folii a nalepen na bílý Solarfilm.



Kryt motoru je laminován na polystyrenovém kopytu podobně jako u mých modelů Fokker E. III nebo Nieuport 17; je opatřen stříbrným nátěrem barvou Hammerite; zelenou barvou této značky jsou natřena i kola a některé detaily modelářské bižuterie.



Marking modelu je konkrétní Sopwith Pup A7309 australského leteckého esa Patricka Gordona Taylora, který měl za I. světové války sice jen 5 vítězství (všechny s tímto typem letadla - tři konkrétně s A7309), ale který se v letecké službě velice proslavil v poválečném období (zemřel v r. 1966).

Měl jsem obavy, zda Saito FA-40a model utáhne s dostatečnou rezervou. Motor jsem seřídil na letišti (je hlavou dolů), startuje velmi ochotně. Použitá vrtule je APC 11x5, palivo Tornado s 10% nitrometanu. Start modelu mě překvapil, protože se odlepil od země za večerního bezvětrného počasí po čtyřech pěti metrech. Potřeboval vytrimovat výškovku, protože neustále stoupal; nakonec je výškovka pro vodorovný let zřetelně potlačena, nicméně po dvou letech tím bylo dosaženo poměrně hezkého letového stylu. Druhy problém byl dostatečně nízký volnoběh, protože na vyšší volnoběh model letí rovně a nechce přistát. Tento problém byl vyřešen vyladěním dvojího volnoběhu na vysílači Hitec Aurora.

Motor je více jak dostatečný: s přehledem model utáhne, vzlet je na několika metrech. Model je velice stabilní, nemá vůbec žádnou tendenci přepadat na křídlo při volnoběhu a natažení, reakce na řízení je pohotová, létání je pohodové, model je schopen se otočit/zatočit ve vzduchu takřka na pětníku.

Další vybavení je: přijímač Hitec Optima 6 a 12-gramová analogová  serva zn. Turnigy. Ovládání VOP je každá polovina zvlášť přes spojovací člen blízko serva. VOP i SOP jsou ovládány bowdeny. Serva křidélek jsou v dolním křídle, na horní se přenáší spojkami z drátu do jízdního kola.

S letovým projevem modelu jsem velice spokojen.

Jako přijímačové zdroje a zdroje serv slouží bateriový pack NiMh Hitec 1300 mAh. Tento už je tři roky starý; když jsem jej začal nabíjet pomalu (nikoli na profesionálním nabíječi) na normálním zásuvkovém nabíječi Hitec proudem 80 mAh, pack se začal jevit jako velmi spolehlivý (což kontrastuje s předchozími mými zkušenostmi a názory většiny modelářů) a bez problémů tahá 5 serv (rovněž na mé polomaketě Nieuport 17) a drží. Chce jej jen noc před létáním pomalu nabít; takže firma Hitec asi ví, co dělá, když tyto packy má v sortimentu.

Mám za sebou druhé létání s tímto modelem. Trochu jsem přitom ladil motor, takže mi dvakrát zhasnul ve vzduchu (jednou došlo palivo:)) - tím jsem se ale přesvědčil, že Sopwith má fantastický kluz, jakoby vůbec coby správný dvojplošník ve vzduchu nebrzdil, takže i bez motoru to byla naprosto bezpečná pomalá krásná přistání. Absolvoval jsem asi šest letů a bylo to vše krásné pohodové polétání, o akrobatické obraty se nepokouším, občas jen nějaký přemet (bez problémů). Ještě jsem dotáhl nějaké detaily a pilot dostal vlající šálu. Při přistání model pomalu vytrácí výšku až do neuvěřitelného zpomalení, takže je nejlepší mu do toho vůbec nezasahovat.