Neděle 20. listopadu 2011
Pokračovalo inverzní počasí, tzn., že byla opět doba pro létání s
polomaketami z I. světové války.
Volba padla na Sopwith Pup. Teplota vzduchu byla jen 1
oC,
ale
Saito 40a naskočilo téměř okamžitě, jen se muselo asi minutu na
volnoběh zahřát. Pak už vše fungovalo naprosto báječně. Zkusil jsem tři
přemety bez rozjezdu za sebou: motor si s nimi hravě poradil.
Absolvoval jsem tři lety. Tak, jak se motor zabíhal, mu bylo možné
předminule více uzavřít jehlu. Zkoušel jsem, kolik minut letu si mohu
dovolit na plnou nádrž. Při záběhu v modelu s bohatou směsí to bylo jen
8 - 9 minut,
teď s méně bohatou směsí jsem přistál za cca. 14 minut a v nádrži ještě
zůstalo poměrně dost paliva. Je třeba však říci, že zřídka létám na
plný plyn: na rovný let stačí modelu jen bohatší (letový) volnoběh.
Přistávám s nizším druhým volnoběhem.
Pak přišel na řadu elektrovětroň Sirius. Už podruhé vystartoval s
velkokapacitním tříčlánkem Lipoly Turnigy 5000 mAh. Klidného počasí
jsem využil k ladění některých prvků:
1. v kluzu jsem model
mírně potlačil;
tím získal na rychlosti; je třeba
si uvědomit, že profil křídla je S3021 a ten snáší velké přetažení. V
praxi to znamená, že i při velkém zpomalení větroň s profilem S3021
nepadá po křídle a drží se i tam, kde větroně s jinými profily již
padají po křídle dolů. Tím máme k dipozici větší výběr rychlostí pro
základní kluz. Ten jsem teď urychlil a na létání se to projevilo
pozitivně. Sirius znatelně ožil.
2. začal jsem ladit mix závislosti potlačení výškovky na průběhu plynu;
zkusmo jsem nastavil 26% potlačení po horní polovině plynu a průběh
jsem mírně zpomalil. Na již částečně vybitou baterii (při plném
zatížení dávala jen 10,2 - 10,4 V) jsem dosáhl poměrně způsobného
stoupání a menší potřeby řízení výškovky během motorového letu.
Během dvou startů jsem
nalétal v
klidném ovzduší na tutéž baterii takřka hodinu. Do ní jsem pak doma
dobil necelých 2400 mAh.

Oba modely
v klidu mezi lety
