Letecké modely
Ansaldo SVA-1 Balilla
Tato polomaketa byla
připravena k letu už před prázdninami 2013, ale k záletu jsem se
odhodlal až počátkem srpna.
Jde o italskou stíhačku Ansaldo SVA-1 Balilla, která do bojů I. světové války už nijak výrazně nezasáhla, ale měla velmi dobré výkony (rychlost až 220 km/h, přičemž nejpoužívanější slavné stroje v I. světové válce nedosahovaly 200 km/h) a kromě Itálie se licenčně vyráběla i v Polsku. Několik exemplářů létalo i v jiných zemích, kam se je Itálie po válce snažila vyvézt; kromě Evropy i do Latinské Ameriky (Argentina, Uruguay, Peru a Mexiko). Do dnešních dnů se dochovala fotografická dokumentace mexického markingu, který jsem použil i já. Celý stroj byl stříbrný, kryt motoru a předek černý, mexické výsostné znaky byly svrchu na horním křídle a na spodku dolního křídla, na směrovce pak mexická trikolóra
Balilla byla prvním strojem nově se utvářející první letecké mexické stíhací letky (Escuadrón de Caza), proto na boku číslice 1.
Má polomaketa vychází z plánu Petera Rakeho na maketu v měřítku 1:8 s elektrickým pohonem, publikovaného ve dvou číslech britského časopisu RCM&E jako příloha. Plán jsem si nechal zvětšit, takže moje Balilla je cca. v měřítku 1:5, má rozpětí 1540 mm a hmotnost po dovážení je cca. 4,2 kg. Původně jsem zvažoval čtyřtakt SY FS 52 AR, ale pak jsem se zalekl především mohutnosti trupu i hmotnosti modelu, a namontoval jsem do něj desítku Magnum XL .61RFS, která má totožný karter s původně zamýšlenou osmapůlkou. Je dostatečně známé, že čínské motory ASP se objevují/objevovaly pod různými dalšími značkami tak, jak si to prodejci přáli (Magnum v USA, svého času i Lindinger; SC ve Velké Británii a SY a P.H. speciálně Lindinger). Motor je osazen čtyřtaktní svíčkou Magnum (ze starších zásob).
Model jsem se nejprve snažil zalétat v horku v neděli 21. července 2013. Motor jsem seřídil a model šel hbitě do vzduchu, jenže pak začal horor, ke kterému přispěl právě zaběhnutý motor omezením výkonu a zhasnutím: model byl labilní, ale pak způsobně z nebezpečného náklonu na křídlo z asi třímetrové výšky doklouzal, pouze se rozbila jedna noha podvozku a ukázalo se, že jsem málo připevnil vnější části bowdenů na ovládání výškovky. Doma jsem vše opravil, pouze podvozku se ještě budu muset věnovat víc a jednu nohu předělat. Můj kamarád Břeťa mi hned zkontroloval těžiště a vytáhl ze svých zásob velké závaží s tím, že mi ho půjčí a já dál uvidím.
Břeťovo závaží je vidět zcela zřetelně vpravo při pohledu zpředu...
... a pak jsem se jen bál, až jsem se v pondělí 5. srpna 2013 odhodlal. Motor jsem asi o 1/3 otáčky obohatil a šel na start... model se ukázal velmi potlačený a já jej musel tahat. Také motor s ním měl co dělat. Byl jsem si velmi nejistý a tak jsem raději přistál: to proběhlo bez problémů. Na zemi jsem natáhl trim u výškovky a mírně jsem trimem také kontroval stranový vliv kroutícího se momentu motoru. Nový start: to už bylo lepší, ale každopádně má po přidání závaží motor s modelem co dělat. Nebezpečná se ukázala utaženější levá zatáčka po větru, ale to znám i z létání s Nieuportem 17 (ale ten není tak robustní)... model jde pak na plný plyn celkem zdatně do klesání, které chvíli trvá, a to je nebezpečné. Zkusil jsem točit doprava proti kroutícímu momentu motoru, a to bylo i po větru celkem příjemné, dokonce jen na 1/3 až 1/2 plynu.
Nesu model na první start, který se moc nepovedl...
Balilla z pravoboku...
Celá kapotáž motoru byla pěkná fuška, nakonec se ale motor snad přece jen uchladí...
Stíhačka na stojánce, připravená k boji...
Absolvoval jsem ještě jeden let, takže shrnuto: model se s tímto motorem a vrtulí APC Sport 13x6 potřebuje rozjet, ale cca. po desíti patnácti metrech jde realisticky nahoru. Vzhledem ke své velké ploše a čelnímu odporu se v určitých fázích letu motor musí docela namáhat, tedy dá mu dost práce udržet Ansaldo v letu, razantně se létat nedá. Nevím, nakolik je teď moc těžké na předek nebo nakolik mám přemýšlet o větším motoru. Vzhledem k omezenému místu po stranách, nepřipadá v úvahu namontovat silnější motory ASP, jsou příliš mohutné, zatím co motory Laser jsou zase příliš dlouhé. V úvahu by nejpíš mohl připadat vzhledem ke svým menším rozměrům motor Thunder Tiger F-75S o objemu 12,3 ccm. Nicméně po poradě s Břeťou jsem se zatím rozhodl létat v této konfiguraci, tedy namontovaný čtyřtakt Magnum o objemu 10 ccm a to velké závaží vpředu.
Kupodivu jak vzlet tak i přistání hodnotím jako docela bezpečné manévry. Při přistání v pravé zatáčce stáhnu plyn na minimum a nechám Balillu plavat při mírném klesání na přistání; při posledním letu, kdy zesílil protivítr, jsem jí občas přidal trochu plynu... model způsobně a ladně dosedá a já roluji ke startovací stojánce.
Takže se s ní teď musím naučit létat tak, jak teď je. K tomu musím předělat nebo přeohýbat podvozek, aby se model neklonil na jednu stranu. Musím si dávat pozor na prudší levé zatáčení: přitom je třeba Balillu tahat nahoru. Jinak ale letí celkem slušně i na půl plynu. I když to rozpětí nenaznačuje, model je mohutný zeména díky velmi dlouhému (cca 130 cm) a bytelnému trupu, takže se s ním musí létat trošku jinak než s ostatními. Lze očekávat, že výkon motoru Magnum ještě poroste, neboť před zabudování do modelu měl za sebou totiž pouze dvě vyběhané nádrže a celkový letový čas zatím není příliš dlouhý, celkem možná necelých 20 minut.
Podrobnosti ze stavby
Další létání a ladění
Ansaldo s motorem Thunder Tiger F-75S
Ansaldo s motorem ASP FS 91 AR a řešení problému gyroskopického momentu vrtule
Momentky z letu s motorem ASP FS 91 AR
Nieuport 17
Fokker E. III
Sopwith Pup
Jde o italskou stíhačku Ansaldo SVA-1 Balilla, která do bojů I. světové války už nijak výrazně nezasáhla, ale měla velmi dobré výkony (rychlost až 220 km/h, přičemž nejpoužívanější slavné stroje v I. světové válce nedosahovaly 200 km/h) a kromě Itálie se licenčně vyráběla i v Polsku. Několik exemplářů létalo i v jiných zemích, kam se je Itálie po válce snažila vyvézt; kromě Evropy i do Latinské Ameriky (Argentina, Uruguay, Peru a Mexiko). Do dnešních dnů se dochovala fotografická dokumentace mexického markingu, který jsem použil i já. Celý stroj byl stříbrný, kryt motoru a předek černý, mexické výsostné znaky byly svrchu na horním křídle a na spodku dolního křídla, na směrovce pak mexická trikolóra
Balilla byla prvním strojem nově se utvářející první letecké mexické stíhací letky (Escuadrón de Caza), proto na boku číslice 1.
Má polomaketa vychází z plánu Petera Rakeho na maketu v měřítku 1:8 s elektrickým pohonem, publikovaného ve dvou číslech britského časopisu RCM&E jako příloha. Plán jsem si nechal zvětšit, takže moje Balilla je cca. v měřítku 1:5, má rozpětí 1540 mm a hmotnost po dovážení je cca. 4,2 kg. Původně jsem zvažoval čtyřtakt SY FS 52 AR, ale pak jsem se zalekl především mohutnosti trupu i hmotnosti modelu, a namontoval jsem do něj desítku Magnum XL .61RFS, která má totožný karter s původně zamýšlenou osmapůlkou. Je dostatečně známé, že čínské motory ASP se objevují/objevovaly pod různými dalšími značkami tak, jak si to prodejci přáli (Magnum v USA, svého času i Lindinger; SC ve Velké Británii a SY a P.H. speciálně Lindinger). Motor je osazen čtyřtaktní svíčkou Magnum (ze starších zásob).
Model jsem se nejprve snažil zalétat v horku v neděli 21. července 2013. Motor jsem seřídil a model šel hbitě do vzduchu, jenže pak začal horor, ke kterému přispěl právě zaběhnutý motor omezením výkonu a zhasnutím: model byl labilní, ale pak způsobně z nebezpečného náklonu na křídlo z asi třímetrové výšky doklouzal, pouze se rozbila jedna noha podvozku a ukázalo se, že jsem málo připevnil vnější části bowdenů na ovládání výškovky. Doma jsem vše opravil, pouze podvozku se ještě budu muset věnovat víc a jednu nohu předělat. Můj kamarád Břeťa mi hned zkontroloval těžiště a vytáhl ze svých zásob velké závaží s tím, že mi ho půjčí a já dál uvidím.
Břeťovo závaží je vidět zcela zřetelně vpravo při pohledu zpředu...
... a pak jsem se jen bál, až jsem se v pondělí 5. srpna 2013 odhodlal. Motor jsem asi o 1/3 otáčky obohatil a šel na start... model se ukázal velmi potlačený a já jej musel tahat. Také motor s ním měl co dělat. Byl jsem si velmi nejistý a tak jsem raději přistál: to proběhlo bez problémů. Na zemi jsem natáhl trim u výškovky a mírně jsem trimem také kontroval stranový vliv kroutícího se momentu motoru. Nový start: to už bylo lepší, ale každopádně má po přidání závaží motor s modelem co dělat. Nebezpečná se ukázala utaženější levá zatáčka po větru, ale to znám i z létání s Nieuportem 17 (ale ten není tak robustní)... model jde pak na plný plyn celkem zdatně do klesání, které chvíli trvá, a to je nebezpečné. Zkusil jsem točit doprava proti kroutícímu momentu motoru, a to bylo i po větru celkem příjemné, dokonce jen na 1/3 až 1/2 plynu.
Nesu model na první start, který se moc nepovedl...
Balilla z pravoboku...
Celá kapotáž motoru byla pěkná fuška, nakonec se ale motor snad přece jen uchladí...
Stíhačka na stojánce, připravená k boji...
Absolvoval jsem ještě jeden let, takže shrnuto: model se s tímto motorem a vrtulí APC Sport 13x6 potřebuje rozjet, ale cca. po desíti patnácti metrech jde realisticky nahoru. Vzhledem ke své velké ploše a čelnímu odporu se v určitých fázích letu motor musí docela namáhat, tedy dá mu dost práce udržet Ansaldo v letu, razantně se létat nedá. Nevím, nakolik je teď moc těžké na předek nebo nakolik mám přemýšlet o větším motoru. Vzhledem k omezenému místu po stranách, nepřipadá v úvahu namontovat silnější motory ASP, jsou příliš mohutné, zatím co motory Laser jsou zase příliš dlouhé. V úvahu by nejpíš mohl připadat vzhledem ke svým menším rozměrům motor Thunder Tiger F-75S o objemu 12,3 ccm. Nicméně po poradě s Břeťou jsem se zatím rozhodl létat v této konfiguraci, tedy namontovaný čtyřtakt Magnum o objemu 10 ccm a to velké závaží vpředu.
Kupodivu jak vzlet tak i přistání hodnotím jako docela bezpečné manévry. Při přistání v pravé zatáčce stáhnu plyn na minimum a nechám Balillu plavat při mírném klesání na přistání; při posledním letu, kdy zesílil protivítr, jsem jí občas přidal trochu plynu... model způsobně a ladně dosedá a já roluji ke startovací stojánce.
Takže se s ní teď musím naučit létat tak, jak teď je. K tomu musím předělat nebo přeohýbat podvozek, aby se model neklonil na jednu stranu. Musím si dávat pozor na prudší levé zatáčení: přitom je třeba Balillu tahat nahoru. Jinak ale letí celkem slušně i na půl plynu. I když to rozpětí nenaznačuje, model je mohutný zeména díky velmi dlouhému (cca 130 cm) a bytelnému trupu, takže se s ním musí létat trošku jinak než s ostatními. Lze očekávat, že výkon motoru Magnum ještě poroste, neboť před zabudování do modelu měl za sebou totiž pouze dvě vyběhané nádrže a celkový letový čas zatím není příliš dlouhý, celkem možná necelých 20 minut.
Večer 15. srpna 2013
zalétávání
pokračovalo. Předtím byl narovnán podvozek a během zalétávání došlo k
editaci výchylek výškovky nahoru (zvětšení výchylky), úpravě mixu
směrovky v závislosti na křidélkách (menší výchylka směrovky do levé
zatáčky) a po namontování vrtule Master Airscrew K-Series 13x6 došlo k
editaci křivky plynu (zploštění ve střední části).
Balilla vypadá s vrtulí Master
Airscrew rozhodně lépe než s APC.
Další zalétávání a létání
Jak se osvědčila nová vrtule? Prostě výborně, motor má rozhodně vyšší výkon a tah ve srovnání s APC 13x6. Magnum jí bravurně točí, takže si myslím, že by utáhlo i doporučené větší stoupání, tedy 13x7; nicméně vrtule Master Airscrew se s tímto stoupáním nevyrábějí, objednal jsem proto vrtuli Graupner Sonic 13x7. Trochu jsem přivřel jehlu karburátoru a najednou je desítka Magnum plně na tento model dostačující, dokonce jsem se odvážil létat s přivřeným plynem malé pomalé kroužky na obě strany a začal přicházet modelu na chuť. Začínám si myslet, že se model povedl, ale ještě uvidíme...
Létal jsem i další dny, naposledy v neděli 18. srpna 2013, ze kdy je natočené i video, viz stránka videí. Ze sestříhaného videa je i několik záběrů z letu:
Při pohledu zdola stojí za povšimnutí trup přecházející vzadu do trojúhelníkového průřezu
V tu neděli jsem absolvoval asi 4 nebo 5 startů, motor se dále zaběhl, takže jsem opět mírně přivřel jehlu. Dobrým zjištěním je, že se motor v letu dostatečně chladí, a to i v docela horkém počasí. Doma jsem do modelu konečně instaloval pilota, i když jeho hmotnost mírně posune těžiště dozadu, takže uvidím, bude-li to mít nějaký vliv na letové vlastnosti.
Velký čelní odpor v kombinaci s výkonem motoru nedovolují žádnou akrobacii. Mám také na paměti, že mexický pilot Ramón Alcalá v r. 1923 při pokusu o výkrut havaroval a zahynul, a tím byla mexická předloha tohoto modelu zničena. Ještě se budu snažit optimalizovat pohon instalací vrtule s větším stoupáním a snad i Magnum ještě získá trochu na výkonu. Jinak Magnum, tak jako všechny exempláře motorů typu ASP, už nemá po záběhu celkem žádnou rozumnou kompresi, na jakou jsme zvyklí například u motorů Saito, nicméně běhá spolehlivě a velmi dobře. Palivem je samozřejmě Tornado pro čtyřtaktní motory s obsahem nitrometanu 10%. Z podkladů pro skutečné letadlo jsem také vyčetl, že přes svou rychlost neměla Balilla dobrou manévrovatelnost a ztrácela v zatáčkách: tyto vlastnosti zdědila i její polomaketa. Každopádně jsem rád, že model létá, a časem se uvidí, co je v něm a co ve mně co do stylu létání a nakolik zůstanu u čtyřtaktní desítky nebo se budu muset rozhodnout pohon posílit - v tom mě poněkud brzdí problematika sladění přední kapoty s vyústěním hřídele jiného motoru a možnost existence a případné aplikace (může to být i problém místa mezi motorem a bočnicí) příslušného pravoúhlého kolena mezi karterem a výfukem, aby bylo možné i poté odvádět výfukové plyny pod trup.
Další
odkazy:Jak se osvědčila nová vrtule? Prostě výborně, motor má rozhodně vyšší výkon a tah ve srovnání s APC 13x6. Magnum jí bravurně točí, takže si myslím, že by utáhlo i doporučené větší stoupání, tedy 13x7; nicméně vrtule Master Airscrew se s tímto stoupáním nevyrábějí, objednal jsem proto vrtuli Graupner Sonic 13x7. Trochu jsem přivřel jehlu karburátoru a najednou je desítka Magnum plně na tento model dostačující, dokonce jsem se odvážil létat s přivřeným plynem malé pomalé kroužky na obě strany a začal přicházet modelu na chuť. Začínám si myslet, že se model povedl, ale ještě uvidíme...
Létal jsem i další dny, naposledy v neděli 18. srpna 2013, ze kdy je natočené i video, viz stránka videí. Ze sestříhaného videa je i několik záběrů z letu:
Při pohledu zdola stojí za povšimnutí trup přecházející vzadu do trojúhelníkového průřezu
V tu neděli jsem absolvoval asi 4 nebo 5 startů, motor se dále zaběhl, takže jsem opět mírně přivřel jehlu. Dobrým zjištěním je, že se motor v letu dostatečně chladí, a to i v docela horkém počasí. Doma jsem do modelu konečně instaloval pilota, i když jeho hmotnost mírně posune těžiště dozadu, takže uvidím, bude-li to mít nějaký vliv na letové vlastnosti.
Velký čelní odpor v kombinaci s výkonem motoru nedovolují žádnou akrobacii. Mám také na paměti, že mexický pilot Ramón Alcalá v r. 1923 při pokusu o výkrut havaroval a zahynul, a tím byla mexická předloha tohoto modelu zničena. Ještě se budu snažit optimalizovat pohon instalací vrtule s větším stoupáním a snad i Magnum ještě získá trochu na výkonu. Jinak Magnum, tak jako všechny exempláře motorů typu ASP, už nemá po záběhu celkem žádnou rozumnou kompresi, na jakou jsme zvyklí například u motorů Saito, nicméně běhá spolehlivě a velmi dobře. Palivem je samozřejmě Tornado pro čtyřtaktní motory s obsahem nitrometanu 10%. Z podkladů pro skutečné letadlo jsem také vyčetl, že přes svou rychlost neměla Balilla dobrou manévrovatelnost a ztrácela v zatáčkách: tyto vlastnosti zdědila i její polomaketa. Každopádně jsem rád, že model létá, a časem se uvidí, co je v něm a co ve mně co do stylu létání a nakolik zůstanu u čtyřtaktní desítky nebo se budu muset rozhodnout pohon posílit - v tom mě poněkud brzdí problematika sladění přední kapoty s vyústěním hřídele jiného motoru a možnost existence a případné aplikace (může to být i problém místa mezi motorem a bočnicí) příslušného pravoúhlého kolena mezi karterem a výfukem, aby bylo možné i poté odvádět výfukové plyny pod trup.
Podrobnosti ze stavby
Další létání a ladění
Ansaldo s motorem Thunder Tiger F-75S
Ansaldo s motorem ASP FS 91 AR a řešení problému gyroskopického momentu vrtule
Momentky z letu s motorem ASP FS 91 AR
Nieuport 17
Fokker E. III
Sopwith Pup
