Letecké modely
Ansaldo SVA-1 Balilla: stavba
Cesta k Ansaldu Balilla
vedla přes
Ansaldo SVA-5 (pozorovací letoun), jehož plán jsem doma měl, ale když
jsem narazil na plán stíhačky Ansaldo SVA-1
Balilla v měřítku 1:8 na elektropohon v časopise RCM&E, věděl
jsem, že do
toho půjdu. Nakonec jsem zvolil měřítko 1:5 a plán jsem si nechal
zvětšit.
V podstatě jsem respektoval konstrukční filozofii autora: převzal jsem i profil křídla, i když se mi na pohled moc nelíbil, a rovněž jsem převzal i způsob konstrukce křídla, který nemám rád, ale řekl jsem si, že to snad bude fungovat. Křídla nemají totiž skříňový nosník, ale poměrně vydatný hlavní i vedlejší smrkový nosník nastojato a plochou odtokovou lištu. Žebra křídel, která jsou poměrně hustě vedle sebe, jsem vyrobil z balsy 2 mm a na nosníky kromě náběžné hrany (balsová) použil smrkové lišty; konce odtokových hran jsem udělal z navazujících pásků balsy, ve kterých nebyl problém znázornit vlnovitý průběh hrany.
Stavba křídel nebyla obtížná, obtížnější je vždy je správně napasovat na baldachýn k trupu aby byla vzájemně a vůči výškovce rovnoběžná. Dolní křídlo neobsahuje žádné ovládací prvky, ale sestává ze dvou polovin, které se nasouvají na dvě spojky z uhlíkové kulatiny v hliníkových trubkách. Fixují se k trupu známým způsobem zevnitř pomocí šroubů a křídlových matic.
Horní křídlo je vcelku a má křidélka, která pohánějí dvě miniserva Turnigy. Nasouvá se na baldachýn z ocelových strun 3 mm podobně, jako je to na mém modelu Sopwith Pup. Vzpěry jsou všechny totožné a jsou vyrobeny ze smrkových lišt, jsou zesíleny na koncích překližkou 1 mm a ke křídlům se šroubují ocelovými šrouby s matkami M3. Výškovka a směrovka jsou celobalsové, ostruha má jádro z tvrzeného odlehčeného hliníku 2 mm polepeného balsou.
Trup jsem stavěl dle návodu na malý model, tj. ze dvou polovin, které jsem poté slepil k sobě, má totiž vpředu průřez obdélníkový a vzadu trojúhelníkový (trojúhelník stojící na špičce). Bylo to díky mohutnosti trupu celkem náročné, protože obě poloviny trupu pnuly silně od sebe. Trup jsem potáhl poté balsou o tloušťce 1 mm. Podvozek je ohýbán z ocelové struny 3 mm, hřídel kol je z ocelové kulatiny 4 mm. Kola jsou maketová o průměru 125 mm. Jak podvozkové nohy, tak i dráty baldachýnu jsou opatřeny odtokovými přechody ze smrkových lišt a těsně potaženy černým solartexem. Potažení je důležité, jinak totiž má namáhaná ocel tendenci se oddělovat od smrkových lišt.
Zvláštním problémem byl kryt motorové části. Volil jsem hliníkový plech 0,3 mm, který jsem natvaroval na konstrukci z překližkových překážek a balsových lišt, přišrouboval řeznými vruty a poté zalil epoxidem. Předtím jsem musel vyrazit větrací otvory, což se mi podařilo neuměle šroubovákem, dlátem a trošku pilníkem. Výfukové trubky jsou z hliníku a jsou zalepeny nejprve vteřinovým lepidlem a posléze z vnitřní strany epoxidem.
Imitace výfuků před dohotovením
Odnímatelný přední kryt zevnitř před dohotovením
Naštěstí jsem volil mexický marking, kde je kryt černý, takže matná černá barva dokázala potlačit drobné hříchy a nepravidelnosti při opracování obou krytů: jeden kryt je na trupu napevno a směrem k vrtuli na něj navazuje snímací kryt spolu s čelní maskou.
Nasazený pevný hliníkový kryt
Zřetelně patrná imitace výfuků a obě části krytu
Síťku čelní masky jsem vyrobil ze síta z domácích potřeb a zalepil do překližkového rámu vteřinovýcm lepidlem.
Zde je přední část po letu s již nalepenými nachytanými muškami. Pod modelem je vlevo patrné vyústění deflektoru výfuku a odvod oleje a vpravo plnící hadička
Motor musel směřovat do předem připraveného otvoru a navíc jsem se rozhodl vést výfuk dolů pod model. K tomu jsem pořídil pravoúhlé koleno od britské firmy Just Engines, které jsem prodloužil silikonovým deflektorem od Q-Model, který směřuje dospodu týmž otvorem jako odvod oleje. Palivový filtr je plastový Turnigy, který se mi velmi osvědčil, žhavení je vyvedeno koncovkou Turnigy pod model, rovněž tak i plnění nádrže.
Pravoúhlé koleno výfuku na motoru Magnum XL .61RFS
Koncovka žhavení nasazená na svíčce a odvedená pod model, je patrné horkem zčernalé koleno výfuku
Instalace nádrže, žhavení a přijímačová baterie
Aby měl motor šanci se uchladit, jsou v krytu nejen maketové průduchy a výfuky, ale především je celá horní přední část trupu volně prostupná pro horký vzduch pilotní kabinou ven.
Zbarvení modelu: možností bylo několik. Balilla létala především v italských a polských barvách, trup byl vždy v překližkové barvě dřeva, horní část křídla mělo několikabarevnou skvrnově stříkanou kamufláž kromě některých polských strojů, kde byla křídla buď v barvě plátna s polskými výsostnými znaky, příp. byla zelená. U mě zvítězila nakonec dobře dokumentovaná mexická kamufláž, kterou Balilla dostala po renovaci stíhačky v mexických národních leteckých dílnách.
Maketově je trochu problém vrtule, i když používám vrtuli o maximálně možném průměru k danému motoru (APC 13x6); ještě bych chtěl vyzkoušet Master Airscrew 13x6 nebo 13x5 K-Series (K-Series je speciální řada vrtulí Master Airscrew pro čtyřtakty; to se tady obvykle neví a čeští dodavatelé se chovají, jako že je masterka jako masterka, což tak není).
Model je potažen stříbrným solartexem, který má trošku jiné vlastnosti než ostatní odstíny tohoto materiálu a na rozdíl od nich se otírá... řekněme, že je to maketové:). Mexické výsostné znaky (červená, bílá, zelená) jsou ze solarfilmu, ale po opravě Nieuporta 17 si myslím, že lepší by byl opět solartex. Nápisy na trupu jsou vytištěny na průhlednou lepicí fólii v laserové tiskárně a fixovány polyuretanovým lakem.
Vzadu je napis LEVÁNTESE AQUÍ, což znamená ZVEDAT ZDE a na směrovce číslice o79. V zeleném kruhu kolem velkého písmena D je text TALLERES NACIONALES DE CONSTRUCCIONES AERONÁUTICAS MÉXICO D. F., což znamená NÁRODNÍ DÍLNY LETECKÝCH KONSTRUKCÍ MEXIKO D.F. (D.F= Distrito Federal, tj. Federální distrikt, tedy stát Spojených států mexických, ve kterém se nachází hlavní město Ciudad de México).
Nápisy a znaky na trup k tisku jsou ke stažení zde v PDF.
K bližšímu seznámení se skutečnou předlohou tohoto modelu doporučuji monografii:
ALEGI, Gregory: Ansaldo A. 1 Balilla. Berkhamsted, Albatros Productions Ltd., 2001. 37 s. Windsock Datafile no. 88, ISBN 1-902207-39-4
Na Internetu je k dispozici také článek o dvouplošnících Ansaldo ve službě Mexických leteckých sil:
Ansaldo Biplanos: al servicio de Fuerza Aérea Mexicana
V podstatě jsem respektoval konstrukční filozofii autora: převzal jsem i profil křídla, i když se mi na pohled moc nelíbil, a rovněž jsem převzal i způsob konstrukce křídla, který nemám rád, ale řekl jsem si, že to snad bude fungovat. Křídla nemají totiž skříňový nosník, ale poměrně vydatný hlavní i vedlejší smrkový nosník nastojato a plochou odtokovou lištu. Žebra křídel, která jsou poměrně hustě vedle sebe, jsem vyrobil z balsy 2 mm a na nosníky kromě náběžné hrany (balsová) použil smrkové lišty; konce odtokových hran jsem udělal z navazujících pásků balsy, ve kterých nebyl problém znázornit vlnovitý průběh hrany.
Stavba křídel nebyla obtížná, obtížnější je vždy je správně napasovat na baldachýn k trupu aby byla vzájemně a vůči výškovce rovnoběžná. Dolní křídlo neobsahuje žádné ovládací prvky, ale sestává ze dvou polovin, které se nasouvají na dvě spojky z uhlíkové kulatiny v hliníkových trubkách. Fixují se k trupu známým způsobem zevnitř pomocí šroubů a křídlových matic.
Horní křídlo je vcelku a má křidélka, která pohánějí dvě miniserva Turnigy. Nasouvá se na baldachýn z ocelových strun 3 mm podobně, jako je to na mém modelu Sopwith Pup. Vzpěry jsou všechny totožné a jsou vyrobeny ze smrkových lišt, jsou zesíleny na koncích překližkou 1 mm a ke křídlům se šroubují ocelovými šrouby s matkami M3. Výškovka a směrovka jsou celobalsové, ostruha má jádro z tvrzeného odlehčeného hliníku 2 mm polepeného balsou.
Trup jsem stavěl dle návodu na malý model, tj. ze dvou polovin, které jsem poté slepil k sobě, má totiž vpředu průřez obdélníkový a vzadu trojúhelníkový (trojúhelník stojící na špičce). Bylo to díky mohutnosti trupu celkem náročné, protože obě poloviny trupu pnuly silně od sebe. Trup jsem potáhl poté balsou o tloušťce 1 mm. Podvozek je ohýbán z ocelové struny 3 mm, hřídel kol je z ocelové kulatiny 4 mm. Kola jsou maketová o průměru 125 mm. Jak podvozkové nohy, tak i dráty baldachýnu jsou opatřeny odtokovými přechody ze smrkových lišt a těsně potaženy černým solartexem. Potažení je důležité, jinak totiž má namáhaná ocel tendenci se oddělovat od smrkových lišt.
Zvláštním problémem byl kryt motorové části. Volil jsem hliníkový plech 0,3 mm, který jsem natvaroval na konstrukci z překližkových překážek a balsových lišt, přišrouboval řeznými vruty a poté zalil epoxidem. Předtím jsem musel vyrazit větrací otvory, což se mi podařilo neuměle šroubovákem, dlátem a trošku pilníkem. Výfukové trubky jsou z hliníku a jsou zalepeny nejprve vteřinovým lepidlem a posléze z vnitřní strany epoxidem.
Imitace výfuků před dohotovením
Odnímatelný přední kryt zevnitř před dohotovením
Naštěstí jsem volil mexický marking, kde je kryt černý, takže matná černá barva dokázala potlačit drobné hříchy a nepravidelnosti při opracování obou krytů: jeden kryt je na trupu napevno a směrem k vrtuli na něj navazuje snímací kryt spolu s čelní maskou.
Nasazený pevný hliníkový kryt
Zřetelně patrná imitace výfuků a obě části krytu
Síťku čelní masky jsem vyrobil ze síta z domácích potřeb a zalepil do překližkového rámu vteřinovýcm lepidlem.
Zde je přední část po letu s již nalepenými nachytanými muškami. Pod modelem je vlevo patrné vyústění deflektoru výfuku a odvod oleje a vpravo plnící hadička
Motor musel směřovat do předem připraveného otvoru a navíc jsem se rozhodl vést výfuk dolů pod model. K tomu jsem pořídil pravoúhlé koleno od britské firmy Just Engines, které jsem prodloužil silikonovým deflektorem od Q-Model, který směřuje dospodu týmž otvorem jako odvod oleje. Palivový filtr je plastový Turnigy, který se mi velmi osvědčil, žhavení je vyvedeno koncovkou Turnigy pod model, rovněž tak i plnění nádrže.
Pravoúhlé koleno výfuku na motoru Magnum XL .61RFS
Koncovka žhavení nasazená na svíčce a odvedená pod model, je patrné horkem zčernalé koleno výfuku
Instalace nádrže, žhavení a přijímačová baterie
Aby měl motor šanci se uchladit, jsou v krytu nejen maketové průduchy a výfuky, ale především je celá horní přední část trupu volně prostupná pro horký vzduch pilotní kabinou ven.
Zbarvení modelu: možností bylo několik. Balilla létala především v italských a polských barvách, trup byl vždy v překližkové barvě dřeva, horní část křídla mělo několikabarevnou skvrnově stříkanou kamufláž kromě některých polských strojů, kde byla křídla buď v barvě plátna s polskými výsostnými znaky, příp. byla zelená. U mě zvítězila nakonec dobře dokumentovaná mexická kamufláž, kterou Balilla dostala po renovaci stíhačky v mexických národních leteckých dílnách.
Maketově je trochu problém vrtule, i když používám vrtuli o maximálně možném průměru k danému motoru (APC 13x6); ještě bych chtěl vyzkoušet Master Airscrew 13x6 nebo 13x5 K-Series (K-Series je speciální řada vrtulí Master Airscrew pro čtyřtakty; to se tady obvykle neví a čeští dodavatelé se chovají, jako že je masterka jako masterka, což tak není).
Model je potažen stříbrným solartexem, který má trošku jiné vlastnosti než ostatní odstíny tohoto materiálu a na rozdíl od nich se otírá... řekněme, že je to maketové:). Mexické výsostné znaky (červená, bílá, zelená) jsou ze solarfilmu, ale po opravě Nieuporta 17 si myslím, že lepší by byl opět solartex. Nápisy na trupu jsou vytištěny na průhlednou lepicí fólii v laserové tiskárně a fixovány polyuretanovým lakem.
Vzadu je napis LEVÁNTESE AQUÍ, což znamená ZVEDAT ZDE a na směrovce číslice o79. V zeleném kruhu kolem velkého písmena D je text TALLERES NACIONALES DE CONSTRUCCIONES AERONÁUTICAS MÉXICO D. F., což znamená NÁRODNÍ DÍLNY LETECKÝCH KONSTRUKCÍ MEXIKO D.F. (D.F= Distrito Federal, tj. Federální distrikt, tedy stát Spojených států mexických, ve kterém se nachází hlavní město Ciudad de México).
Nápisy a znaky na trup k tisku jsou ke stažení zde v PDF.
K bližšímu seznámení se skutečnou předlohou tohoto modelu doporučuji monografii:
ALEGI, Gregory: Ansaldo A. 1 Balilla. Berkhamsted, Albatros Productions Ltd., 2001. 37 s. Windsock Datafile no. 88, ISBN 1-902207-39-4
Na Internetu je k dispozici také článek o dvouplošnících Ansaldo ve službě Mexických leteckých sil:
Ansaldo Biplanos: al servicio de Fuerza Aérea Mexicana
Další
odkazy:
Ansaldo SVA-1 Balilla
Další létání a ladění
Ansaldo s motorem Thunder Tiger F-75S
Ansaldo s motorem ASP FS 91 AR a řešení problému gyroskopického momentu vrtule
Nieuport 17
Fokker E. III
Sopwith Pup
Ansaldo SVA-1 Balilla
Další létání a ladění
Ansaldo s motorem Thunder Tiger F-75S
Ansaldo s motorem ASP FS 91 AR a řešení problému gyroskopického momentu vrtule
Nieuport 17
Fokker E. III
Sopwith Pup
