Letecké modely
Kronika létání
2024
Létání na přelomu roku
Na přelomu roku jsem prolétl v Hronově svých několik elektrovětroňů. Létal jsem poprvé po operaci oka.
S modelem Mariposa na Chocholouši (400 m n.m.)
Acrux a Jepice na úbočí Jírovy hory nad Hronovem
Variant II na stráni Hronovská (421 m n.m.), v pozadí Jestřebí hory
Na Silvestra 2024 s modelem Mintaka tamtéž
Konec léta
Koncem léta jsem mj. létal se svými velkými větroni na našem letišti Modelklubu Lipence. Postupně šly do vzduchu P-13 Sport Elektro, Mistral a Sirius. Byla to krásné a velmi dlouhé pohodové lety s nezměněnými posledními setupy. K motorovým modelům jsem se už na podzim nevrátil kromě Chrousta. Snad se mi zlepší vidění po další operaci oka počátkem letošní zimy. A létal jsem také s menšími modely s využitím svahového prouděni.
Jaro
Pro Mravence jsem hledal lehčí motor do objemu 2 cm3, protože takto s O.S.Max 11 CZ-A (1,79 cm3) je moc těžký na hlavu, byl totiž konstruován původně pro lehkou Enyu 09 IV. Podařilo se mi nakonec sehnat dnes už nedostatkový O.S.Max 10 LA (1,76 cm3), který by výkonově nemusel být o moc horší, přičemž je podstatně o více než 50 g lehčí (má kluzné ložisko pro uložení klikové hřídele). Zaběhl jsem jej s vrtulí MA 7x4, poté s vrtulí MA 8x3, kterou vládl velmi slušně.
Vždy se musím usmívat, když vidím staré testy motorů na Sceptre Flight, kde jediným měřítkem výkonu je počet otáček s malou vrtulí, aniž by se bral v úvahu konkrétní model a tah motoru při pro něm vhodné rychlosti. Rozhodně i papírově slabá Enya 09 IV tahá motoráčky mnohem lépe s vrtulí MA 8x3 než s vrtulí 7x4.
Experimentoval jsem také s vrtulí pro Coxe 0,8 cm3 na Chroustovi, i když krásnou šedou vrtuli Graupner 6x3 nemá tak rád jako MA 6x3, která je lehčí.
Při posledním letu se model stal neovladatelným, ale dobře to dopadlo, tvrdší přistání mu neublížilo. Na vině byla stará lipolka 2s 450 mAh, kterou jsem sice před létáním nabil, ale nikoli na profesionálním balancéru, ale na jednoduché nabíječce přes servisní konektor, které zřejmě stačí, když jednotlivý článek ohlásí, že dosáhl požadovaného napětí. O kvalitě nabití se pak nic nedozvíme; doma jsem na serióznější nabíječce pak zjistil, že jeden článek je špatný resp. nedá se plně nabít resp. neudrží deklarovanou kapacitu. Poučení z toho je, raději vždy nabíjet na kvalitní nabíječce, nebo používat Capacity Controller, aby byla dostatečná kontrola baterie. V tomto případě totiž vadný článek má sice po vyndání z modelu ještě napětí bez zatížení 3,46 V, nicméně jeho kapacita jsou pouze 3%, kdežto ten druhý byl ještě na 25% při 3,761 V. Půjde tam nový dvoučlánek, ale jen mi vadí, že bylo krásné večerní klidné počasí a já mohl absolvovat pouze 1 a půl letu.
Zabudovaný Cox v Chroustovi.
Rok jsem zahájil létáním s využitím svahového proudění s nejmenšími modely Jepice a Acrux.
Při mírnějším jižním větru ve Zbečníku nad Hronovem na úbočí Jírovy hory celkem pohoda, i když už i tady začínají překážet vyrostlé nálety stromů a křovin. Poté, co se v Jepici nafoukla ani ne tak stará lipolka Tattu R-Line 95C o kapacitě 550 mAh (zklamala mě), vyzbrojil jsem ji baterií Gaoneng 2s LiHv 100C o kapacitě 550 mAh.
Jepice si ji zaslouží a vyšší napětí je při létání příjemně znát.
Kronika létání v letech:
2023-2021
2016 - 2020
v r. 2015
v r. 2014